V Čechách probíhá vývoj pomaleji, ale například v Rakousku nelze z veřejných prostředků již stavět jiné než pasivní domy, a od roku 2016 tam budou muset tento standard splňovat veškeré novostavby.
Jak jsem již zmínila v článku o zkušenostech s čerpáním dotací z programu Zelená úsporám, nelze získat dotace na novostavbu jiného než pasivního domu.
Dnes provoz staveb celosvětově spotřebovává 40% spotřeby energií.
Celoplošné uzákonění se stává nutností, a je naprosto v zájmu budoucích stavebníků, kterým se investice do novostavby jiného než pasivního domu do budoucna nevyplatí, vzhledem k tomu, že pasivní dům spotřebovává pouhou desetinu stále dražších energií na svůj provoz oproti běžné novostavbě.
Často se uvádí, že stavění v pasivním standardu navyšuje vstupní investici o přibližně 10%. Tento údaj je zkreslující ze dvou důvodů. Zaprvé čím méně investorů takové stavby požaduje a méně firem má zkušenosti s dosahováním této kvality, tím navyšování ceny roste. Proto se situace v Čechách liší, zdejší dotace a předpisy mají spíš osvětový vliv a značně urychlují přirozený vývoj.
Jako ještě důležitější ale vnímám porozumění investorů tomu, co to vlastně v principu pasivní dům je, čím se naprosto zásadně odlišuje od domů různě „nízkoenergetických“, a co tedy od architektů, projektantů a stavebních firem mají vyžadovat, aby svojí investici nepromarnili. Že pasivní dům nelze získat „připlacením“ si deseti procent ceny při výstavbě. Právě v tom by měl být tento článek nápomocný.
Nízkoenergetický nebo pasivní
Pod pojmem „nízkoenergetický“ standard se většinou rozumí poměrně libovolně navržená novostavba, která díky konstrukcím, vlastnostem použitých výrobků a materiálů umožňuje spotřebovat na vytápění za rok méně než 50 kilowatthodin na metr čtvereční podlahové plochy (roční měrné spotřeby tepla na m2). Běžně „plýtvavá“ novostavba má přitom spotřebu kolem 110 kilowatthodin.
Oproti tomu pasivní stavba spotřebuje ročně na metr čtvereční méně než 15 kilowatthodin. Platí přitom známé pravidlo - čím nižší spotřeba je, tím obtížnější je ji dále snižovat.
Tato minimální spotřeba znamená, že dům nepotřebuje klasickou „aktivní„ otopnou soustavu, malou tepelnou ztrátu pokryjí tepelné zisky ze slunce a provozu domu (spotřebičů a osob).
Pouhým použitím úspornějších materiálů a většího množství izolace na „libovolně nepromyšlený“ návrh se proto nedá postavit pasivní dům. U pasivního domu je nutné rozvažovat od počátku, koncepčně. Největší efekt mají nejranější úvahy, které ale investora nestojí nic navíc, právě naopak.
Cesta k pasivnímu domu
Výběr pozemku
Cesta začíná už při výběru pozemku – měl by umožnit umístění domu s vhodnou orientací ke světovým stranám a s dostatkem odstupu ostatních od jihu a západu stínících budov, terénu a zeleně, což ale souvisí nejen s energetickými, také s psychologickými a hygienickými ohledy.
Je vhodné spojit se s odborníkem / architektem hned v počáteční fázi, může nezávisle posoudit volbu základu pro váš dům – pozemku ještě před jeho koupí, a prověřit možná úskalí, časté bývají místní regulace umístění stavby a jejího tvaru (střechy).
Tvar domu
Celkový tvar domu, respektive jeho zateplené části (takzvané obálky budovy) by měl být co nejjednodušší.
Cílem je dosáhnout co nejmenší plochy obvodového pláště vůči objemu – obestavěnému prostoru. Nejde jen o minimalizaci tepelných úniků pláštěm, ale s každým členěním - „zalomením“ pláště vzniká tepelně zhoršený detail, slabý „tepelný most“, oproti rovné ploše.
Nejedná se o jediné určující kriterium, návrh pasivního domu není honbou za jednoduchým kvádříkem (ačkoli geometricky nejvýhodnějším tvarem domu by byla podle definice vlastně koule), ale především pečlivá práce prověřující zadání a vedoucí k maximální úspornosti a čistotě projektu, myšleno funkčně i esteticky.
Na obrázcích můžete vidět návrh domu v pasivním standardu – vnitřní zateplený objem je co možná nejmenší a nečleněný, bohatost tvaru umožňují vnější nezateplené části.
Dispozice místností
Jednotlivé místnosti mají být v domě rozmístěny logicky podle potřeby jejich osvětlení / oslunění, vzájemných vazeb a nároků na vytápění. Vytváří se takzvané „tepelné zónování“ zorientované vůči světovým stranám. Zatímco obytné místnosti jsou orientovány na osluněné strany, od severu tvoří „obslužné“ místnosti (šatny, technické místnosti, koupelny a vstupní části) pokud možno souvislý „tepelný nárazník“.
Dispozice domu musí být kvalitní - „čistá“, bez zbytečně dlouhých chodeb, neekonomických rozvodů a místností velikostně nepřiměřených svému používání.
Zatímco „cvičené oko“ pozná na první pohled z půdorysu kde dům „tlačí bota“, mnoho investorů přichází bohužel za architektem s plány svého „typového domu“ ve chvíli, kdy po nastěhování zjistí, že dům není k obývání.
Energetická kriteria zde jdou opět ruku v ruce s užitnou hodnotou.
Doposud zmíněná nejzásadnější rozhodnutí se všechna odehrávají ve fázi navrhování „studie domu“. Ta se často zpracovává ve více variantách, dokud se dobře neprověří. Dál se návrh upřesňuje do podoby projektové dokumentace, ale koncepčně musí být hotový.
U pasivního domu je důležité již v této fázi konzultovat návrh s dalšími specialisty, především na tepelnou techniku.
Vlastnosti konstrukcí
U konstrukcí pasivního domu se hodnotí především dvě vlastnosti – tepelně izolační a vzduchotěsná.
Tepelně izolační vlastnosti vyjadřuje součinitel prostupu tepla (opak odporu – tj. čím nižší hodnota, tím kvalitnější izolant).
Zatímco normou požadované a doporučené hodnoty jsou uvedeny zde http://stavba.tzb-info.cz/t.py?t=16&i=31&h=38&obor=9 , u pasivních domů je požadováno pro stěny maximálně 0,15 W/m2.K (300 – 400 mm izolace), pro střechy 0,10 W/m2.K (přísnější - teplo stoupá vzhůru, 500 – 600 mm izolace) a u oken maximálně 0,8 W/m2.K.
I při použití trojskel a špaletových oken s těmito vlastnostmi je nutné pracovat s prosklenými plochami uvážlivě a hospodárně, orientovat větší plochy vůči slunci aby přinesly tepelné zisky (s možností stínění proti přehřívání interieru).
Strategickou kvalitou pasivního domu je vzduchotěsnost obálky domu, vzduch nesmí konstrukcemi utíkat nekontrolovaně, ale přes automatické větrání, které odebere „špinavému“ vzduchu teplo a předá ho čistému vzduchu přicházejícímu nejlépe přes zemní výměník – „trubku“ v zemi, kde panují stabilnější tepelné poměry (v zimě teplejší, v létě chladnější).
Především vzduchotěsnost klade vysoké nároky na kvalitu provedení. Dá se dosáhnout u zdiva oboustranným omítáním, u ostatních parotěsnou vrstvou, fólií s precizním napojením. Tato vrstva (umístěná v interieru pod finálním povrchem) by měla být před zakrytím prověřená „blower door testem“, aby bylo možné případné nedostatky opravit.
V každém případě je podmínkou úspěšné realizace kvalitně připravený projekt s rozkreslenými všemi důležitými detaily.
Užívání pasivního domu
Vytápění kromě slunečních zisků obstarávají domácí spotřebiče (lednička, pračka, myčka 300 W) a sami obyvatelé (100 W/osobu).
V této dobře vyladěné rovnováze je problémem zapojit do hry krb nebo krbová kamna – jejich výkon je příliš vysoký, a topení zpravidla končí otevřenými okny.
Setkávám se s dotazem, jestli je možné v pasivním domě větrat klasicky otevřenými okny. Možné to jistě je, rozumné (zejména v zimě) těžko. Automatickým větráním získávají obyvatelé nejen úspornější, ale také příjemnější a zdravější vnitřní klima, než by mohli dosáhnout nejpečlivějším větráním okny.
Podmínky svědčí nejen obyvatelům, ale i domům samotným, konstrukce budou dosahovat delších životností.
Ing. arch. Eliška Macková
|
 |
 |
 |
|